🏵️ Klubová výstava KCHMPP 🏵️
11.4.2026

naše první výstava v roce 2026 a výstavní sezóna nemohla začít lépe.
V sobotu ráno vyrážíme za šera s Niky na cestu. Dojezd skvělý, od kolony před Prahou nás navigace elegantně odkloní, a tak s časovým předstihem parkujeme kousek od kruhů.
Cíle na tuto výstavu nebyly skromné, očekávání všelijaká, zahraniční rozhodčí od kterých jsme absolutně nevěděli co čekat. Říkala jsem si, že ať to dnes dopadne jak chce, na tuhle výstavu stejně nezapomenu, protože se na ní předvedou všichni jedinci z jednoho mého vrhu  a to už se mi pravděpodobně nikdy nepovede.
Ano, na klubovku jsme přihlásili naše trojčátka z vrhu F.

První do kruhu nastupuji s Boslym. Tomu trénink a pobyt u nás před výstavou velmi prospěl, a tak jsme spolu odcházeli z kruhu se známkou výborná a Bosly tak díky tomu splnil poslední podmínku k chovnosti. První cíl splněn 💪🏼.

Hned po Boslym nastupuji do třídy pracovní s Edou. A teda! Tohle jsem si taaaak užila! Poprvé je Taarika Mea odchov prezentován ve třídě pracovní 🤩. Dmu se pýchou. Eda byl na své 1.výstavě v životě, poprvé se mnou a já smekám, jak vše zvládl. S klidem koukal z kennelky co se kolem děje, nechal se učesat, v kruhu vnímal a spolupracoval a předvedl se jak nejlépe mohl. No a bylo z toho nádherné 2.místo a titul res.CAC. Nechápu, jsem šťastná a pyšná. Společně s majiteli se radujeme a vymýšlíme, že Edu možná ještě někdy někam vyvezeme.

Pak chvilka klidu, zařídit papíry, nechat zapsat výsledky a konečně pár chvilek na pokec s přáteli.
Poppynku jsem původně vůbec hlásit nechtěla abych měla prostor na vystavování kluků. Byly totiž opět 2 kruhu, pro psy i feny zvlášť.
Nicméně Marťa se nabídla, že by Poppy vystavila. Před uzávěrkou byly dle statistik ve vítězích jen 2 feny, tak jsem si říkala, že zkusíme štěstí.

Poppy tedy nastupuje s Marti do kruhu a nesmírně jim to spolu sluší. V kruhu 3 krásné feny, může to dopadnout jakkoliv. Při diktování posudku by se ve mě krve nedořezalo. Z úst pana rozhodčího slyším lovely, very nice, excellent, amazing 🤩. Dává mi to naději, ale konkurence je opravdu kvalitní.
Poppy však pana rozhodčího natolik okouzlila, že třídu vyhrála. Já brečím, raduju se, objímám všechny kolem. CAC je doma a co víc, dokončen titul ČESKÝ ŠAMPION KRÁSY 🥹❤️. A na památku máme tyhle dokonalé fotky . Nevím, která je krásnější.

Později se z výsledků dozvídám, že Poppy jako jediná ve třídě vítězů získala V, ostatní dvě fenky VD. Tak moc se Poppy líbila.
S Martinkou ji to prostě taaak sluší. Poppy 2x CAC získala v kruhu se mnou, 2x s Marťou, vždy v konkurenci, od 4 různých rozhodčí. Stále mě to dojímá a jsem vděčná, že mám kolem sebe přátele, kteří mi nedovolí nic vzdát.

Moc děkuji všem, kteří mi blahopřáli, kteří fandili a radovali se se mnou. 🩷

Už od rána jsem si říkala, že bych si přála vyfotit se s mými trojčátky a moji touhu vyslyšela Eliška a udělala nám nádherné fotky na památku.

Eda pak v neděli se svými majiteli podstoupil ještě bonitaci a s přehledem ji splnil.
Hrdě tak mohu prohlásit, že máme v Taarika Mea dva nové chovné jedince. ⭐️

Píše se rok 2017, pamatuju si to jakoby to bylo loni. Národní výstava v Klatovech.

V době první uzávěrky přihlášena 1 fena, krásna Dolly od @martina .

Ok, budu 2. a budu dědit, to by mohlo vyjít. Takový byl plán.

Do konce 2. Uzávěrky se ale ještě odhlásily 2 nádherné feny (peťa s Pannini a Linda s Niou) a plán se v moji hlavě rozplynul 😃. No co, 4. v takové konkurenci taky není ostuda.

Nicméně Fazi tenkrát udělala takový dojem, že nakonec opravdu skončila V2 za Dolly a ten cac zdědila.

No a dnes 12.12.2025, po 8 letech, se historie opakuje. Opět jsem hlásila do třídy šampionů s tím, že jsou tam 2 feny (Api a Poppy) a Poppy by mohla případně dědit.

Nicméně odhlásila se ještě nádherná Galaxy a ja se smířila prostě s tím, že budem 3. Vsak V3 je furt na pořadí.

Den na výstavě jen s Poppy si vždycky moc užívám. Je hodná, milá, extra mazlivá, poslušná. Užívá si, že mě má jen pro sebe.

Díky tomu, že jsme šly až do třídy šampionů, jsem mohla celé posuzování v klidu pozorovat, prohlížet si psy, pokecat s ostatními. To už se mi dlouho nestalo 😃.

Poppynku jsem načechrala a se šťastným číslem 77 na rameni se šlo na věc. Statika – paní rozhodčí si libuje jak krásné všechny holky jsou. Jedno kolečko a už se jde na posuzování.

Po posouzení všech jde pani rozhodčí ke mě a na prstech ukazuje číslo. Ja vidim 3 a přesouvám se k číslu 3 na pořadí. Smířená s tím, že vyhrává ten lepší a spokojená s výkonem, který jsme s Poppyškem předvedly.

Jenže to nejlepší teprve přišlo 😃. Pani rozhodčí jde k ostatním, pak se vrací zpět ke stolku, kouká na nás, do papírů, na ostatní, zase na nás.

Pak se rozejde k nám se slovy, vy jste druhá, já si spletla čísla.

Koukám, neverim svým uším, ptám se rozhodci jestli to mysli vážně 😃.

Nevim co jsem si myslela, že mi řekne, ale fakt jsem se potřebovala ujistit, že slyším dobře.

Při přesunu k číslu 2 mi to fakt došlo a neudržela jsem slzy 😭. Náš bláznivý plán, který jsme si s humorem s Marťou vymyslely se vyplnil.

Poppy vyhrála Res.cac a protože Api je už česká šampionka, zdědila cac. Český šampion je na dosah 🥹 a já nevěřím co ta moje malá Poppynka zas dokázala. Děkuji za fotky z kruhu přátelům a moc gratuluji všem vítězům. 

Na druhý květnový týden se sešly hned 2 výstavy, na které jsme chtěli vyrazit. Času na výstavy není mnoho, ale milovaný Staňkov a klubovka KCHBO s americkou rozhodčí, to bylo velké lákadlo. A tak se jelo na výstavu ve středu i v neděli.

Na Staňkov s námi vyrazila Poppynka a Pooh. Moc jsem se s ním chtěla proběhnout v kruhu a ukázat jeho úžasný prostorný pohyb a Poppy to měla jako trénink. Rozhodčí pro australské ovčáky byla přísná, ale spravedlivá paní Rybárová. Pooh nastupoval sám do třídy vítězů, a tak měl kruh celý pro sebe. Postoj jen na freee, on se pro výstavy narodil a miluje to. Maximálně se na mě soustředí a já si užívám každou chvilku a krásná slova z úst paní rozhodčí. Odnášíme si V1, vítěz třídy.

Po chvilce nastupuje Poppynka do třídy mladých, kde má další 3 konkurentky. Máme natrénováno, ale většina chlupů zůstala ve sprše, takže vlastně jen doufám, že paní rozhodčí ocení Poppynky milou povahu a hezké tělo. Obojí se stalo, navíc ještě Poppy dostala pochvalu za hezký pohyb a odnášíme si V1, vítěz třídy mladých a já se tetelím blahem. Cíl splněn už v tuhle chvíli na 100%.

S Poohem ještě nastupujeme o Krajského vítěze. Vítěz mezitřídy i otevřené jsou oba moc pěkní psi, ale my s Poohem bojujeme jako lvi a doslova si vyběháme Krajského vítěze. Hned posílám info majitelce do Lotyšska a radujeme se na dálku všichni.

I kdybychom nevyhráli, slíbila jsem, že pomůžu s vystavením v soutěži o nejlepší chovatelskou stanici – děkuju za důvěru Marti, už po několikáté jsem mohla pomoci prezentovat jedince z Fallcat :). A tak se klábosilo se známými, vystavila jsem ještě veterána Ruské barevné boloňky mojí babičce a čekalo se na závěrečky, kam jsem nastupovala nejdříve s Poppy a pak hned s Pooh (tímto děkuju Niky, nejen za skvělou společnost a odvoz, ale i za to, že nastoupila s Poohem do přípravného kruhu, když já ještě běhala s Poppy v závěrečkách).
Abych to neprodlužovala, Poppynka už byla po celém dni unavená, lehce znuděná, ale i tak jsme paní rozhodčí zaujaly a urvaly top 6 mezi všemi mladými fenami celé výstavy. Bedna utekla opravdu jen o chlup- možná o ten, který odplul při koupání :D.
S Poohem jsme si užili obrovský kruh, byl fantastický pocit běžet naplno, pes přede mnou a tak jsem se mohla jen kochat tím, jak mu to sluší. Bohužel panu rozhodčímu padla do oka jiná plemena, nevadí :).
Po dlouhém dni, ale užitém na maximum, jedeme spokojení domů.

Klubová výstava KCHBO Mladá Boleslav
na 2 dny do práce, připravit výplaty (ty lidi furt chtěj peníze, nechápu :D), v sobotu Poppynku trochu přefoukat a v neděli v půl 7 ráno se mohlo vyrážet směr Nevřeň a pak tradá Mladá Boleslav. Ano, parťáka nám opět dělala Niky a Chilli.
Na místo jsme dorazily s lehkou časovou rezervou, kterou jsme úspěšně prokecaly, protože jsme po cestě od auta ke kruhu potkaly spoustu známých.
Paní rozhodčí oproti sobotě posuzovala trochu rychleji, a tak jsme chvíli po rozbalení kennelek šly do kruhu. No co, alespoň jsme nestihly být ani nervózní. Cíl jsme měly jasný, získat výbornou. Moc jsem byla zvědavá na posudek od paní rozhodčí, chovatelky ze země původu, která vlastní aussíky přes 30 let.
Poppynka spolupracuje, je veselá a odcházíme s hodnocením excelent – very nice type. Po posouzení dalších 13 fenek ze třídy mladých se vracíme do kruhu a paní rozhodčí si vybírá 4 na pořadí. Jsme tam! Říkám si: ty jo bomba, jsme na pořadí. Paní rozhodčí nás posílá na na začátek řady, v duchu říkám Poppy ať se připraví, že asi budeme ještě běhat, poběžíme první, to je fajn, můžem si určovat tempo. A pak zazní z úst paní rozhodčí First a ukazuje na nás….. S otevřenou pusou, bzučením v uších a slzami v očích jdu k dřevěné jedničce za paní rozhodčí. Slyším jak nám lidi tleskají, vidím Lucku, majitelku Poppy táty Finna, jak se usmívá a tleská (zrovna dorazila na výstavu) , Niky s Julií fotí a já bulim (tečou mi slzy zas když to píšu, tak moc silný zážitek to byl) nechápu a vlastně přemýšlím, jestli se to opravdu děje nebo se mi to zdá.
První CAJC na mé zvíře a ještě v takové konkurenci krásných fen od specialistky na plemeno.
Ve  mezitřídě vyhrává ještě Niky s Chilli v konkurenci 8 fen a tak je jasné, že náš plán jet domů brzo tak úplně nevyjde :D.

Nyní máme spoustu času pokecat s přáteli, prohlídnout si psy v kruzích, zajít za panem Beránkem na vyšetření očí (Poppynka je DOO prostá), vidět i to co jsme vidět nechtěly, koupit nějaké drobnosti pro pejsky.
Azyl nám poskytly ve svém velkém stanu Julinky a bylo to moc fajn.

Poppynku jsem trochu načechrala, řekla jí jak jí to sluší a že už jsme vyhrály všechno a teď už si to na 100% užijem a po vyhlášení nejlepšího štěňátka a nejlepšího dorostu jsme vyzvány do kruhu s krásným mladým psem importovaným do Čech.
Společný běh, pak up and down, kolečko každý zvlášť. Stavím jen na free, to Poppy baví nejvíc. A ono to klaplo – she is absolutely my best of junior. Přátelé fandí jak zpoza kruhu tak i přes telefon, mně jen buší srdce a nevnímám nic, jen děkuji paní rozhodčí a říkám, že jsem asi ve snu. Ona mi s úsměvem odpovídá: vždyť je krásná, proč jsi tak překvapená ? 😀 no možná proto, že na tohle prostě nejsem zvyklá 😀 :D.

Stát mezi tolika krásnými psy o BOB byla čest. Co mě ale potěšilo úplně nejvíc, byla slova chvály na moji malou černou opičku od spousty lidí mimo kruh. Moc si vážím každého milého slova. Fotky na památku, pobalit saky paky  a v 18:00 vyrážíme k domovu. Tohle nám podle plánu nevyšlo vůbec, ale vše ostatní dopadlo absolutně nad očekávání.

Rok 2023 byl ve znamení sportu, hlavně zkoušek, ale i nějakých těch výstav. Ale hezky popořadě.

V únoru se narodila naše trojčátka (vrh F) a v něm i naše Poppy, poslední přírůstek do smečky. Ty černé aussinky jsou mi prostě asi souzené.

Letos jsme se zúčastnili pouze 6 výstav. Čas bohužel není nafukovací, a tak jsme si pečlivě vybírali, kam vyrazíme. Nicméně jsme si i přes stále se zvyšující počet přihlášených aussíků na výstavách nevedli špatně a domů dovezli několik Výborných, Velmi nadějných, Vítěze třídy veteránů, Best baby in breed a Best baby bitch.

Zato na poli sportovním jsme se objevovali o něco častěji. Každá z našich holek si letos splnila nějakou zkoušku, kromě malé Poppy, která má ještě vše před sebou.

Nejvíc makala Malina – Callisto Taarika Mea – na jaře splnila zkoušku obedience OB-Z a noseworkové zkoušky Uz a Dz, pak si její panička odskočila porodit  svůj druhý dvounohý přírůstek a na podzim holky úspěšně složily  dvě zkoušky OB-1 (1x na velmi dobře a 1x na výborně).  Suma sumárum – 4 splněné zkoušky!!!

Fazinka – Agalaia Agwa Brennini – si se mnou na jaře splnila zkoušku OB-Z a tím jsem jí slíbila, že už si může užívat důchodu (v létě oslavila 8. narozeniny) a už budu ”trápit” jen ty mladší členy smečky :D.

Thea – Amalthea Taarika Mea – po mateřské splnila noseworkovou zkoušku U1 a bohužel jsme se kvůli mému pracovnímu vytížení na další zkoušky nedostaly, tak snad se poštěstí příští rok. Trénujeme pilně :).
Zaběhly jsme si spolu i jeden canicrossový závod na podporu zooligických zahrad, kde jsme vyhrály 1. místo (/2) ve své kategorii a 2. místo celkově (/6).

Ani naši ostatní odchovánci nezaháleli.
Coldie – Caldwell Taarika Mea- splnila zkoušku ZZO a na agility závodech v kategorii A0 se umístila na 2. místě a její bráška Timmothy – Centaurus Taarika Mea- ve stejné kategorii obsadil 3. místo

Ráda bych také zmínila, že Bekky, Flash a Engie (Betria, Erriapo a Electra Taarika Mea) splnili všechny podmínky a stali se tak CHOVNÝMI jedinci.

Chtěla bych poděkovat všem majitelům našich psích dětí, jak se o ně vzorně starají, že jsou se mnou všichni stále v kontaktu a opravdu mám radost z každé fotky, kterou mi pošlete. Díky vám má pro mě chovatelství smysl.

Přejeme všem hodným lidem krásné svátky a požehnaný rok 2024.

                                                 TAARIKA MEA

Klubová výstava Kchmpp 22.10.2022

Na výstavu našeho klubu jezdíme rádi, klub většinou zve zajímavé zahraniční rozhodčí a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Pozvání přijali manželé Blessingovi z Německa, kteří v ČR ještě nikdy neposuzovali. Navíc je to v krásném areálu v Mladé Boleslavi.
Klub správně předpokládal, že se opět přihlásí velké množství psů, takže počítal s tím, že budou dva kruhy. Myslím ale, že s číslem 196 aussíků nepočítal nikdo. Kruhy tedy nakonec byly celkem 3.

Našim hlavním cílem pro tuto výstavu bylo uchovnit naše mladé holky Coldie a Malinu. Na štěňátka mají ještě čas, ale je fajn mít administrativu hotovou, protože člověk nikdy neví, kdy mu do toho Cov*d nebo jiný výmysl, hodí vidle.
Jako trénink jsme přihlásili ještě Engie a Theunka jela jako doprovod, aby Malině po cestě nebylo smutno.

Předpověď hlásila déšť, a tak jsem ve skrytu duše doufala, že aussíci budou na výstavišti pod střechou. Moje přání bylo vyslyšeno 😊. Takže alespoň na hlavu nám nepršelo.
Na výstaviště všichni dorazili hezky na čas, takže bylo dost prostoru na venčení a přípravy.
Štěňata, dorost a veteráni byli v jednom kruhu, feny ve druhém a psi ve třetím. Nezvykle se tak začínalo posuzovat třídou mladých, kdo které jsem nastoupila společně s Engie(Electra Taarika Mea).
Engie je na svůj věk velmi vyspělá a velká fena a i paní rozhodčí se mě na její věk 9 měsíců ptala 2x, protože si nebyla jistá, jestli správně rozuměla. Byla to naše druhá zkušenost v kruhu a musím říct, že se Engie zase chovala o chlup lépe a hezky se mnou spolupracovala. A i přesto, že si odnesla VD, protože na paní rozhodčí byla moc velká, měla jsem z našeho společného výkonu skvělý pocit. Mimo kruh se chovala jako profík a spokojeně odpočívala ve své kennelce, jakoby na výstavy jezdila denně.

Do nejobsazenější třídy celé výstavy (mezitřída – 29 fen) nastupujeme spolu s Malinou (Callisto Taarika Mea). Malča si vzala z obou rodičů jen to nejlepší. Vystavuju ji moc ráda a miluju její dokonalou povahu. Po Lokym má krásný pohyb a pevný hřbet a po Theu dokonalou povahu a chuť spolupracovat. Sladký výraz a vždy nastražené uši má po obou.
A i když je téměř bez chlupů, dostává po prvním kole Výbornou, a tak bylo jasné, že se do kruhu ještě vrátíme.
S VD paní rozhodčí nešetřila, a tak se po posouzení všech vrací do kruhu jen cca 10 fen s výbornou. A my s Malčou mezi nimi. Jsem moc pyšná. A slova chvály od chovatelů, kteří nás pozorovali zpoza kruhu, zahřála na srdci ještě víc.

V zápětí už jdu do kruhu s Coldie (Caldwell Taarika Mea)mezi dalších 27 fen. Coldie od léta narostl krásný kožíšek a moc jí to slušelo. Z domova má dokonale natrénováno, a tak jde vše jako po másle. Coldie si odnáší stejně jako její sestra známku Výborná. Perfektní, mám velkou radost, protože výbornou si odnesla jen 1/3 fen v teto třídě 😊. 
Coldie je přesně ten typ aussíka, který se v kruhu chová jako naprostý profík, zatímco na agilitách se v ní probudí ďábel a její drive by jí mohl leckdo závidět.

Stalo se ale to, čeho jsem se obávala. Ve chvíli, kdy nastupuji do vedlejšího kruhu s Theou, volají feny ze třídy otevřené se známkou výborná zpět do kruhu. Chtěla bych moc poděkovat Niky, která s Coldie do kruhu nastoupila a vytrhla mi tak trn z paty. Rozdvojit se totiž zatím ještě neumím :D.
S Theunkou jsme se ukázaly mezi 7 nádhernými fenkami ve třídě vítězů a odnesly jsme si krásný posudek a známku Výborná.

Malina i Coldie v průběhu výstavy prošly bonitací a tím splnily poslední podmínku chovnosti. Taarika Mea tak má 2 nové krásné posily do chovu.

Chtěla bych poděkovat pořadatelům výstavy, jak skvěle si poradili nejen s nepříznivým počasím, ale i s množstvím australáků. Vše, včetně bonitace, šlapalo jak mělo.

Obrovský dík patří majitelům Coldie, za pomoc s bonitací, za to, že Jaruška poctivě stála frontu, zatímco já bojovala s ostatníma holkama v kruhu. Majitelům Engie, za pomoc a skvělou přípravu Engie na výstavu.  A největší dík letí Lenče, bez které už si výstavy neumím představit.
Přišli se na nás podívat a fandit i majitelé Ádi (Adrastea) a Flashe (Erriapo)- děkuju, strašně ráda jsem vás viděla i když vím, že prostoru pro popovídání moc nebylo. Omlouvám se, ale na výstavách je to vždy fofr.

Tato výstava byla naše poslední pro rok 2022. Myslím, že jsme se s touto výstavní sezonou rozloučili skvěle. Objeli jsme tento rok, na můj vkus, hodně výstav a nikde jsme se úplně neztratili.
Na příští rok máme spíše sportovní a štěňátkovské plány, ale určitě nás na nějaké výstavě zase uvidíte.

Do konce roku jsem chtěla vyrazit ještě na jednu menší výstavu. Ale protože v Rokycanech, které máme blízko, mě navrhovaní rozhodčí neoslovili, padla volba na Prahu, konkrétně v areálu ZKO Rychety  v Uhříněvsi.

Podle předpovědi počasí mělo začít pršet až odpoledne, teploty ale nic moc. Tak jsme se na tu dámskou jízdu vybavily :D. Zimní bundy, čepice, teplá deka a čaj v termosce. Je potřeba si to udělat hezký, že jo.
Nic z toho ale nebylo potřeba 😀 sluníčko svítilo tak, že jsem dokonce i tričko s dlouhým rukávem vyměnila za tílko.
Po delší době s námi na výstavu chtěla jet i naše Dominička, takže ke všem těm krámům, které člověk na výstavu běžně tahá, ještě taška hraček, knížek a omalovánky- bez těch ani ránu. Naštěstí bylo parkoviště kousek od kruhu, takže mi ani nevadilo, že cestu kruh – auto jsem šla asi 50x.
Postavit stan (díky Niky za půjčení), vyvenčit, potrénovat v kruhu a jsme ready. Vše s časovou rezervou, tak jak to mám ráda. Žádný stres.

To, že tahle výstava nebude jen tak obyčejná krajská, jsem věděla už když jsem hlásila.
Domluvili jsme se s majiteli Engie (Electra Taarika Mea), že také přijedou, takže jsem poprvé měla možnost přihlásit se do soutěže o nejkrásnější chovatelskou stanici výstavy. Očekávání žádné, ale ta čest, předvést svoje psí děti v závěrečných soutěžích, to jsem chtěla zažít 😊.

Aussíky posuzovala paní Monika Soukupová, která je ještě nikdy neposuzovala. Takže jsem vůbec nevěděla, co čekat.
První nastupuji do kruhu s Engie. Máme spolu premiéru a spolupracuje moc hezky. Nevynechala ani možnost se s paní rozhodčí pomazlit, když se běželo ode mě, ke mně. Engie se v typu paní rozhodčí moc líbila, nicméně nějaké to kilo navíc které má už tolik ne, proto nám, zdůrazňovala, pouze za velmi blahobytnou kondici, dává známku velmi nadějná 2.
Posudek moc hezký a já měla radost, jak jsme to spolu v kruhu zvládly.

Dalším želízkem v ohni byla Malča (Callisto Taarika Mea), která všechny chlupy nechala doma ve skříni. Postoj paní rozhodčí mě ale mile překvapil, protože říkala, že přece hodnotí kostru a ne chlupy. Takže Mali si odnáší krásný posudek a známku Výborná 1, vítěz třídy. Když odcházím z kruhu, říkám ségře ať se připraví, že jestli vyhraje i Theu, tak holky poběží obě o krajského vítěze.

Chvilka na oddych, než se posoudí feny ve třídě otevřené a pracovní a nastupuji s Theunkou.

Budu se opakovat, ale vystavování Theu je skvělý zážitek. Je teď v plné srsti a na sluníčku se leskla jak psí k*lky, stála jako vytesaná do kamene. Krásný velký kruh nám dovolil se i pořádně proběhnout a ukázat Theunky prostorný pohyb. V1, vítěz třídy je v kapse. Raduji se a vedoucí kruhu už volá ostatní feny o souboj o krajského vítěze.
Statika, 2 kolečka a zase hezky do postoje. Nyní bych si dovolila paní rozhodčí citovat:
¨Fenka z mezitřídy se mi moc líbí, typická představitelka, ale je stále nehotová, takže titul putuje feně ze třídy vítězů, která má vše, co by měl aussík mít. Jsou příbuzné? Ano, je to matka s dcerou, odpovídám. No tak počítejte s tím, že vám dcera matku brzo porazí. ¨

Nesmírně mě tato slova potěšila. O to se celou dobu v chovu snažím, tak mě k tomu moji přátelé, zkušení chovatelé, vedli. Aby dcera vždy byla o chlup lepší než matka. Radost mám obrovskou.

Uff, první část výstavy je zdárně za námi. Teď je čas projít si stánky, poklábosit s přáteli, koupit něco k jídlu a hlavně potrénovat ¨choreografii¨ na závěrečky.
Ráno jsem hned v katalogu hledala, kolik chovatelských stanic se přihlásilo. Proti nám půjdou belgičáci, takže budeme nejhůř druhé, to jde. Trochu se mi ulevilo :D.

V oblečení jsem vsadila na černo-bílou jistotu a myslím, že nám to všem třem moc slušelo.

Ve 2 hodiny jsou zahájeny závěrečné soutěže a po přehlídce párů už nastupujeme do přípravného kruhu. Chovatelské skupiny posuzuje paní Dolejšová.
Při posuzování chovatelské stanice se hodnotí jednotnost chovu. V řádu ČMKU se píše : Nejlepší chovatelská skupina: Do soutěže může chovatel přihlásit minimálně tři a maximálně pět jedinců jednoho plemene pocházející z vlastního chovu, kteří pocházejí z různých spojení (min. od dvou různých otců nebo matek) a byli na výstavě posouzeni. Tito jedinci nemusí být v majetku chovatele.

Přesně podle plánu vbíháme do finálového kruhu. Já s Engie, Léňa s Malinou a Kája s Theu. Naše Black power po 3 matkách a 3 otcích. Po jednom kolečku a postoji k nám paní rozhodčí přistupuje a se slovy, že nám to sluší, gratuluje k 1. místu. Slovy nedokážu popsat jak jsem pyšná a jakou jsem měla radost. Děkuju holkám, že do toho šly se mnou 😊.

Líp už to dnes dopadnout nemůže, říkala jsem si. Černá fena v závěrečkách většinou zaujme podstatně méně než merle. Ale šla jsem si to s Theu prostě užít, běhalo jí to jako už dlouho ne.

FCI skupinu I. posuzovala také paní Soukupová. Kolik nastoupilo jedinců do kruhu netuším, měla jsem oči jen pro Theu, ale prý to bylo víc jak 15. Paní rozhodčí si nejprve udělala užší výběr. Bílý švýcar, Kolie, Chodský pes, Australský ovčák  a Šiperka, ostatním děkujeme, zaznělo z mikrofonu. Hustý, jsme mezi 5 nej. 😊
Pak ještě pohyb ode mě, ke mně, kolečko a v postoji se určuje pořadí. Už teď jsem byla v euforii a bylo mi absolutně jedno jak dopadneme. Už užší výběr 5 byl nad očekávání.
Já to tu nebudu protahovat, už takhle je tenhle report asi nejdelší, který jsem kdy napsala :D.
Theunka urvala famózní BIG II., tedy 2. místo ve skupině FCI 1.

Byl to krásný den, který jsem si moc užila. Obrovský dík patřímajitelům Engie za pomoc a hlavně Lenče, že se mnou absolvuje všechny výstavy stále s nadšením a za spoustu fotek 😊.

Za fotky z BIG dekuju Martinu Svobodovi 🙂

Na další výstavu jsme se vypravily – čistě dámská sestava- opět do Mladé Boleslavi (a letos to nebylo poprvé a ani naposled :D).
Déšť nás provázel už od Plzně, ale naštěstí zůstal u Prahy, a tak holinky, deštníky i pláštěnky mohly zůstat v autě.
Na tuhle výstavu jsme vyrazily hlavně kvůli Coldie, která zde měla svoji výstavní premiéru. Ale jet takovou dálku jen s jedním psem se mi nechtělo, tak z domova s námi jela ještě Theunka a přihlášeni byli ještě Oliva a Flash, protože tréninku není nikdy dost.
Skvělou společnost po cestě mi dělala fotografka Verča a u kruhu nás vítala usměvavá Helenka a group Chocholatí :). Chvilku po 8 jsme se všichni sešli u kruhu, a tak jsem si to mohla se všemi v klidu zkusit. Dusno takové, že po jednom kolečku s každým z nich bych si mohla dát sprchu :D.

Jako první želízko v ohni nastupujeme s Flashem. U něj na 1000% platí, že těžko na cvičišti, lehko na bojišti. V tréninku totiž vždycky něco vymyslí, nicméně pak na ostro je to vždy mnohem lepší. A tentokrát jsem odešla z kruhu i se všemi prsty (Flashík je totiž strašná piraňa), takže super 😀
Odnáší si krásný posudek a známku VN2.

Pak pauza a možnost držet palce přátelům a za chvilku už připravit Olivu a Coldie.
Oliva si mě velmi oblíbila i přesto, že se vídáme jen na výstavách. Vždycky na mě může oči nechat. Ta láska je vzájemná :), mám jí ráda od narození. Navíc už má zkušené paničky, které vědí jak na výstavy trénovat, a tak je to s Olí v kruhu skvělý zážitek.
V konkurenci 4 fenek si odnášíme VN2 .

V zápětí střídám Olivu za Coldie a nastupujeme do nejobsazenější třídy celé výstavy. Konkurence je velká, plno krásných fen hezky v srsti. Coldie se však rozhodla na svou premiéru připravit po svém a nastoupit v bikinách (čti úplně bez chlupů).
Coldie je u nás na prázdninách, a tak jsme měly možnost na výstavu trénovat, ale nebylo to téměř potřeba, protože už z domova přijela skvěle připravená.
V kruhu s ní to bylo za odměnu. Stála jako socha, když měla běžet, běžela, když jsem řekla stůj, stála. Známka Výborná a hezký posudek moc potěšili věřím nejen mě, ale i majitele, kteří drželi palce z dovolené.
Musím říct, že jsem na ní opravdu pyšná. Celý proces koupání, fénování i samotnou výstavu zvládla bez jediného problému. Neřešila nic zbytečného, žádný stres, hezky poslouchala. Bylo to, jakoby se mnou jel můj další pes.

Jako poslední nastupuje do kruhu Theunka. Úprava v kosmetice True Iconic dělá s chlupy doslova zázraky, a tak si myslím, že to Theu slušelo ještě o něco víc než na předchozí výstavě.
Snažily jsme se co to šlo, Theu natěšená na pamlsek, já maximálně soustředěná.
Po posouzení a několika kolečkách k nám míří pan rozhodčí se slovy první. Nebudu lhát, to že jsme vyhrály mi došlo až když jsem odcházela z kruhu a nesla si v ruce posudek. Slzy štěstí nešly skrýt, radost nešla slovy popsat.

Chtěla bych moc poděkovat Verče za nádherné fotky a hlavně společnost po cestě, Helence za zázemí u ní ve stanu a skvělý pokec, opravdu ráda jsem tě po tak dlouhé době viděla.  Monče za sdílenou radost. Obrovský dík patří majitelům našich psích dětí za jejich důvěru a skvělou péči. Ten největší dík si ale zaslouží můj manžel, který mě podporuje a dokáže mě na plno zastoupit a já mohu odjet na výstavu i když je ten náš poklad doma nemocný.

Výstavu v rodných Klatovech si jen málokdy necháme ujít. Je vždy skvěle zorganizovaná, velké prostorné kruhy a spoustu stánků a hezké ceny.
Tentokrát jsme do Klatov vytáhli omladinu. Z vrhu E přijel Flash a Oliva (Erriapo a Enif) a my jsme vzali ukázat Malinu.

Už ráno bylo teplo, a to značilo, že se zase pěkně zapotíme. 😃
Začínají psi třída štěňat a tím pádem i my s Falshem.
Od minulé výstavy se zase zlepšil, hezky se soustředil a už se moc těším na další společnou výstavu. Bohužel má teď trochu nohaté období, takže si odnášíme moc hezký posudek a 3.místo. Je to krásný kluk a já věřím, že jeho čas ještě přijde. Děkuji Káťo a Dane 😊.

Po malé pauze a trošce času na občerstvení nastupujeme znovu do kruhu, tentokrát s paní Olivou. Má dokonale natrénováno, oči v kruhu jen pro mě. Při běhu žádné skákání. Mám z ní opravdu radost. Díky Miško a Marťo, byla perfektní. Aby to brachovi nebylo líto, i ona si odnáší 3.místo 😃.

Jelikož pan rozhodčí hodnotil rychlostí blesku, za chvilku už jsem vcházela do kruhu s Malinou. Malče to teď moc sluší, je hezky v srsti, dodělává se. Byla jsem zvědavá, co na ní pan rozhodčí řekne.
Stejně jako v předchozích třídách, kdy se pan rozhodčí nebál použít celou škálu známek, i ve třídě mladých padala VéDéčka jako by se nechumelilo.
Pohyb, statika, nekonečné čekání v tom horku než se posoudí všech 11 fen bylo náročné, ale Malča pořád veselá, nadšená a perfektní. Vystavovat jí je opravdu radost.
Po 2 kolečkách už běháme jen 4 a rozhoduje se o pořadí. Bereme zase bronz a já jsme neskutečně pyšná a šťastná.

Ještě dokoukat kdo dostal titul nejvyšší a už se přesouváme k vedlejšímu kruhu, kde předvádím babičce boloňky. Tam jsme vyhráli co se dalo a vezeme domů Tituly BOV, BOS i BOB ❤️.

Největší dík patří moji milovaný ségře, za to jak se o Malinu perfektně stará, ale hlavně za to, že se mnou absolvuje všechno co si vymyslim 😘.
Tak pa za 14 dní v Bolce 🙂

57. Podbrdskou krajskou výstavu psů v nedalekých Rokycanech jsme pojali hlavně jako trénink pro “naše” nejmladší Flashe a Evžu (Erriapo a Eugenia Taarika Mea).
Z domova jsem tentokrát po 3 leté pauze vzala ukázat Fazolku a naší výpravu doplnila ještě Fazi dcera Ennie (Dione Taarika Mea).

Nejpočetnější plemeno výstavy – 37aussíků- posuzoval pan Frnčo.
Už od rána svítilo sluníčko, a tak bylo jasné, ze se dnes zapotíme 😃. V kruhu jsem se proběhla celkem 5x a v saku jsem zvládla jen první želízko v ohni – Flashe.

Flash, velký zavislák na panicče, to se mnou v kruhu nakonec perfektně zvládnul. Snažila jsem se tak, až jsem potila krev (čti pamlsek chtěl Flashík i s mým prstem 😃).
Od pana rozhodčího si odnášíme krásný posudek se slovy, že nám drží palce do budoucna, že je to velmi nadějný jedinec.
VN1 na první výstavě a velký pohár je v kapse

Dále jsem měla opět tu čest předvést moji velkou lásku, tatínka našeho vrhu A, Willyho.
Toho psa prostě nejde nemilovat.
Společně jsme vybojovali V1, vítěz třídy veteránů. Ani velké horko Willymu nezabránilo ukázat svůj dokonalý prostorný pohyb a dle slov pana rozhodčího je ve skvělé kondici a plný elánu.

Hned u vchodu do kruhu měním Willyho za Evžu. Evži měla skvěle natrénováno a perfektně se mnou spolupracovala. Na profíka Rose (gratuluju Marti, vybrala sis zase dokonale ❤️), to však nestačilo a tak si odnášíme VN2 a moc hezký posudek. Na první výstavu pro tuhle černou perlu skvělý výsledek.

Teď bylo trochu času napít se a hned v zápětí vcházím do kruhu s krásnou Ennie, která je v povaze úplnou kopií své maminky Fazolky. Prostě láska nejhodnější.
Nejobsazenější třídu 10 mladých fen si pan rozhodčí rozdělil, abychom se všichni nemuseli péct v kruhu. Super!
Ennie je skvělá. Když má běžet, běží, žádný mimochod, v postoji hezky stráží uši. Vystavuju ji moc ráda. Stále je to fena ve vývinu, ještě jí není ani rok, i přesto panu rozhodčímu padla do oka a tak běháme a běháme, až v kruhu zůstaly jen 4 fenky a my s Ennie mezi nimi. Po posledním kolečku už pan rozhodčí určuje pořadí a my získáváme V3/10.
Úžasné!!

A teď to nejlepší na konec. Královna Fazolka 💙.

Fazolka byla na poslední výstavě v roce 2019, se mnou v kruhu dokonce naposledy v roce 2017. Hodně vody uplynulo….. ale Fazi naprosto dokonalá!
Občas mi chování mých psů přijde jako samozřejmé, ale mohu se na ně spolehnout na 1000% . V tom zmatku a přípravách před posuzováním jsem zapomněla Fazi zavřít kennelku a ona i přesto ležela vzorně v otevřené kennelce, zatímco jsem v kruhu vystavovala Flashe. To je tak, když má pes víc rozumu než páníček 😂.
Ale zpět do kruhu :). Fazi si užívá, že mě má jen pro sebe, nic jiného než my dvě v tu chvilku neexistuje. Moc si to s ní užívám.
V1 vítěz třídy vítězů je jen třešničkou na dortu.

Naši úspěšnou výpravu bych chtěla shrnout tím, že jsem neskutečně vděčná za to, jak úžasné majitele naše štěňátka mají. Děkuji moc za péči a pomoc, vzorně jste spolupracovali. Moc jsem si to s vámi užila a už se těším na další výstavu.
Byl to skvěle strávený den se spoustou přátel a zopakovala bych si to hned i přesto, že jsem si domů přivezla úpal a odpadla v 9 hodin večer do postele.

Na závěr památeční foto s babičkou, dědou a vnoučaty ❤️

Na tuto výstavu jsme jeli hlavně proto, aby se uchovnil náš odchovánek Artík – Beid Taarika Mea.
A abych nejela jen tak, přihlásila jsem Malinu, protože tréninku není nikdy dost a Theunku, protože je v srsti a moc jí to sluší. Taky názor pana rozhodčího mě zajímal.

Klasická koupačka den předem, ráno vyrážet ještě za tmy… už se těším až bude nějaká výstava blíž než 150km :D. Už na odbočce na výstaviště mě jímá hrůza, když vidím tu frontu. Naštěstí mě napadlo odbočit do vedlejší ulice a našly jsme parkoviště na druhé straně výstaviště. Sice jsme se musely kousek projít, ale ke kruhu jsme dorazily přesně na čas. Tu nej společnost a fotografa mi opět dělala moje ségra, u které Malina bydlí. U kruhu už nám drží místo majitelé Artíka, který byl naším prvním želízkem v ohni.
Ártík si však řekl, že bude lepší na výstavu úplně vylínat a ještě spoustu chlupů nechat na mých černých kalhotech. 😀 I přes lehkou rezervovanost k panu rozhodčímu se vystavoval skvěle. Udělali s paničkou obrovský kus práce a já už se těším na další výstavy s ním :). Pan rozhodčí na absenci srsti nehleděl, a tak jsme vybojovali krásné 3. místo a známku výborná.

Po 2 štěňátkách už nastupuje do kruhu Malina. Byla to její teprve 3.výstava a stejně jako před měsícem v Brně, se chovala, jakoby se pro výstavy narodila. Absolutně neřeší psy kolem, hluk, rozhodčího. Má oči jen pro mě a pro pamlsek, který mám v kapse a ona to moc dobře ví :D. Konkurence byla velmi silná, tak to pan rozhodčí neměl vůbec lehké, nakonec odcházíme se známkou VN3. A od příště už do třídy mladých.

Než nastoupila do kruhu Theunka, stihli jsme s Ártíkem nastoupit na bonitaci, kterou úspěšně splnil (i když se ho ta zákeřná šuplera pokoušela minimálně zabít :D) a stal se tak CHOVNÝM psem.

Do asi nejvíce obsazené třídy otevřené nastupuju společně s Theunkou. Její vystavování si nesmírně užívám. Přesně ví, co má dělat a ještě na mě u toho s úsměvem kouká. Je to zlatíčko.
Padlo plno VD, a tak jsme za známku V moc rádi a užší výběr 8 fen z 22 je vlastně super výsledek.

Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří nám drželi palce a přišli s námi prohodit pár slov, ale především patří největší dík majitelům Artíka a mojí ségře za to, že se o ty moje psí děti tak úžasně starají.