November 2017

Podzimní procházka s Fallcat family

Možná poslední hezkou a relativně teplou listopadovou sobotu jsme s Fazolkou strávily na procházce s Fallcat odchovy. Shodou okolností jsme měli na tenhle víkend na hlídání Brendičku (Brenda Šťastný koutek) , takže vyrazila s námi.
Čím víc aussies, tím víc radosti.

Musím říct, že je naprosto úžasné chodit na procházku se psem, kterého si nemusíte hlídat, protože on si hlídá vás. Neskutečně si s Fazolkou užívám každou jednu procházku.
Šli jsme trasu kde nikdy nebyla, všude kolem psí kamarádi a i přesto si mě neustále hlídala a vracela se v určitých intervalech zpět ke mě aby se ujistila, že jsem se jí neztratila.
No, je to prostě mamánek :D.

Na procházce se sešlo celkem 19 pejsků (2 se na fotce schovali). Což už je slušná smečka.
Vše proběhlo bez jakýchkoli šarvátek nebo potyček. I tohle na aussících miluju. Jsou prostě schopní fungovat i v takhle velkých skupinách. Psi a feny byli  zastoupeni téměř půl na půl a i přesto to byla pohodová procházka. Vymrzlí páníččni, špinaví a spokojení aussíci. Značka ideál 😀

Po návratu domů šly obě holky do “pračky” a teď všechny spokojeně odpočíváme 😀

Moc děkuji Martinovi a Martě za pozvání 🙂 moc rády jsme se zúčastnily.

Zakončení sezóny 2017

Letošní sezónu jsem zakončila trochu netradičně. Výletem do Itálie a jako divák na MVP Praha. Ale vše popořadě. 🙂

První debaty o výletu s Martínkem (Fallcat Kennel) do Itálie padly už před časem, ale nějak se to zakecalo a už jsme o tom doma s Pájoušem nemluvili.
Když mi Marťa ve čtvrtek ráno psala, že Martin pojede už dnes, začala jsem přemýšlet, jak by to šlo zařídit, abych mohla jet taky. Kdy se zase podívám do Itálie, že jo :). A tak jsem si na pátek v práci domluvila volno a bylo jasno…. jede se na výlet!

Neskutečně jsem se těšila, až na vlastní oči uvidím zázemí velmi známé italské chovatelské stanice Apple Fruit . Taková možnost už se možná nemusí nikdy opakovat. Proto jsem byla šťastná, že mě můj drahý muž podpořil. A i přesto, že musel sám makat jako šroub, mě nechal jet.
Cesta pohodově ubíhala, ve Švýcarsku jsem viděla i první letošní sníh.

A musím znovu uznat, že je Švýcarsko nádherná země, byť jsem fanoušek spíše teplých krajin.  Všechno vypadá tak uklizeně. Samé louky, sem tam nějaká ta chajda a v horách vodopády. No prostě nádhera. O severu Itálie už se to samé bohužel říci nedá :(. Kvůli velkému suchu sever zužují rozsáhlé lesní poháry. Dým je viditelný až v Miláně, které je od největšího ohniska požáru vzdálené cca 200 km.

Ve 12 hodin už jsme parkovali před kennelem. Po krátkém příjemném rozhovoru, domluvení všech detailů a pomazlení úžasných štěňátek jsme se jeli naobědvat a ubytovat do hotelu. O tom, jak famózní je pravá italská pizza vám určitě nemusím vyprávět :D. Zmrzlinu už takhle na podzim bohužel neměli, ale úžasná smetanová panna cotta zmrzce dost konkurovala. Lepší jsem nikdy nejedla.
Takže plni dojmů, s plnými pupíky jsme se doslova odvalili na hotelový pokoj a rozhodli jsme se, že se pokusíme dospat spánkový deficit (z ČR jsme totiž odjížděli v 1 hodinu ráno).


Asi si možná říkáte, proč report vlastně píšu. Zatím nic zajímavého z psího světa.
Hned to napravím :).
Měla jsem možnost vidět štěňátka, která mají část rodokmenu stejnou, jako budou mít naše první štěňátka. Chovatelka Isabella vlastní Fistonovu dceru (Fiston je Willyho otec). Byla jsem ze štěňátek naprosto nadšená. Všichni mrňousci měli krásné hlavy, střední sílu kostry přesně dle mého gusta, kontaktní a nebojácné povahy. Přesně to, co v rodokmenu svých štěňátek chci.
Měli jsme možnost vidět i dětičky Dollynky budoucího ženicha. Pro mě dokonalá štěňátka.
Kdyby to šlo, jelo by jedno se mnou domů. Ale na další přírůstek je ještě čas.

Po krytí Dolly, kvůli které jsme celou tuhle tour absolvovali, jsme si poseděli u vynikající kávy. Hltala jsem každé slovo chovatelky Isabell, ptala se, snažila se aby mi neuniklo nic z toho co říká. Přecejen už chová australáky přes 25 let. Nic neobohatí člověka víc než zkušenosti. A ona se o ně s námi naštěstí ráda podělila.

Druhý den už jen překrytí, pár fotek na památku a tradá zpět k domovu. Měli jsme před sebou 12 hodin jízdy…

A ano, vidíte správně, sedím na lavičce v tričku. V Itálii bylo úžasných 20°C. Domů jsme se vrátili do 9°C a hrozného deště. Několikrát jsem Martina po cestě přemlouvala ať se do toho tepla vrátíme, no neprošlo to :D.
Chtěla bych tímto reportem poděkovat Martinovi a Martině za možnost jet a obohatit tak svůj chovatelský svět. Pro mě, jakožto začátečníka to  byla obrovská a cenná zkušenost.
A v neposlední řadě mému Pájoušovi, že mě podporuje v mých bláznivých nápadech a vzorně se doma staral o pejsky.

Týden na to se v Praze konala mezinárodní výstava. S Fazolkou jsme tentokrát vyrazily jen na nákupy pro budoucí štěňátka a hlavně jako fanoušci našich přátel.
Výprava začala už v pátek nad sklenkou dobrého vína. Tímto děkuju Martě za nocleh :).
V sobotu žádné koupání 😀 prostě jen vstát a odjet na výstavu. Ráno jsme ještě přibraly Nikču s Pátinkou (Fazolčina polo sestra) a mohly jsme vyrazit. Jako divák jsem si to moc užila. Fazolka dělala celý den morální podporu Adélce, která poprvé v životě vyrazila na výstavu bez paničky. A já se zhostila funkce “Podrž, podej, učeš” 😀 a bylo to moc fajn. Jsem vždy ráda, když můžu přiložit ruku k dílu.

Dalším důvodem proč jsem vyrazila bylo vidět opět úžasného Willyho v kruhu.
Já toho psa prostě miluju. Majitelka Lenka si odskočila, nechala ho ležet v otevřené kennelce a on tam ležel, dokud se Lenka nevrátila. Pomazlila jsem se s ním co se do něj vešlo a slíbila, že až Fazolka uzná za vhodné, přijedeme na návštěvu. Už se na štěňátka moc těším.

Na výstavě jsem opět potkala plno přátel a známých. Jsem nesmírně ráda, že jsem mohla strávit další super den ve společnosti mých skvělých žen 🙂 Díky!