Do konce roku jsem chtěla vyrazit ještě na jednu menší výstavu. Ale protože v Rokycanech, které máme blízko, mě navrhovaní rozhodčí neoslovili, padla volba na Prahu, konkrétně v areálu ZKO Rychety  v Uhříněvsi.

Podle předpovědi počasí mělo začít pršet až odpoledne, teploty ale nic moc. Tak jsme se na tu dámskou jízdu vybavily :D. Zimní bundy, čepice, teplá deka a čaj v termosce. Je potřeba si to udělat hezký, že jo.
Nic z toho ale nebylo potřeba 😀 sluníčko svítilo tak, že jsem dokonce i tričko s dlouhým rukávem vyměnila za tílko.
Po delší době s námi na výstavu chtěla jet i naše Dominička, takže ke všem těm krámům, které člověk na výstavu běžně tahá, ještě taška hraček, knížek a omalovánky- bez těch ani ránu. Naštěstí bylo parkoviště kousek od kruhu, takže mi ani nevadilo, že cestu kruh – auto jsem šla asi 50x.
Postavit stan (díky Niky za půjčení), vyvenčit, potrénovat v kruhu a jsme ready. Vše s časovou rezervou, tak jak to mám ráda. Žádný stres.

To, že tahle výstava nebude jen tak obyčejná krajská, jsem věděla už když jsem hlásila.
Domluvili jsme se s majiteli Engie (Electra Taarika Mea), že také přijedou, takže jsem poprvé měla možnost přihlásit se do soutěže o nejkrásnější chovatelskou stanici výstavy. Očekávání žádné, ale ta čest, předvést svoje psí děti v závěrečných soutěžích, to jsem chtěla zažít 😊.

Aussíky posuzovala paní Monika Soukupová, která je ještě nikdy neposuzovala. Takže jsem vůbec nevěděla, co čekat.
První nastupuji do kruhu s Engie. Máme spolu premiéru a spolupracuje moc hezky. Nevynechala ani možnost se s paní rozhodčí pomazlit, když se běželo ode mě, ke mně. Engie se v typu paní rozhodčí moc líbila, nicméně nějaké to kilo navíc které má už tolik ne, proto nám, zdůrazňovala, pouze za velmi blahobytnou kondici, dává známku velmi nadějná 2.
Posudek moc hezký a já měla radost, jak jsme to spolu v kruhu zvládly.

Dalším želízkem v ohni byla Malča (Callisto Taarika Mea), která všechny chlupy nechala doma ve skříni. Postoj paní rozhodčí mě ale mile překvapil, protože říkala, že přece hodnotí kostru a ne chlupy. Takže Mali si odnáší krásný posudek a známku Výborná 1, vítěz třídy. Když odcházím z kruhu, říkám ségře ať se připraví, že jestli vyhraje i Theu, tak holky poběží obě o krajského vítěze.

Chvilka na oddych, než se posoudí feny ve třídě otevřené a pracovní a nastupuji s Theunkou.

Budu se opakovat, ale vystavování Theu je skvělý zážitek. Je teď v plné srsti a na sluníčku se leskla jak psí k*lky, stála jako vytesaná do kamene. Krásný velký kruh nám dovolil se i pořádně proběhnout a ukázat Theunky prostorný pohyb. V1, vítěz třídy je v kapse. Raduji se a vedoucí kruhu už volá ostatní feny o souboj o krajského vítěze.
Statika, 2 kolečka a zase hezky do postoje. Nyní bych si dovolila paní rozhodčí citovat:
¨Fenka z mezitřídy se mi moc líbí, typická představitelka, ale je stále nehotová, takže titul putuje feně ze třídy vítězů, která má vše, co by měl aussík mít. Jsou příbuzné? Ano, je to matka s dcerou, odpovídám. No tak počítejte s tím, že vám dcera matku brzo porazí. ¨

Nesmírně mě tato slova potěšila. O to se celou dobu v chovu snažím, tak mě k tomu moji přátelé, zkušení chovatelé, vedli. Aby dcera vždy byla o chlup lepší než matka. Radost mám obrovskou.

Uff, první část výstavy je zdárně za námi. Teď je čas projít si stánky, poklábosit s přáteli, koupit něco k jídlu a hlavně potrénovat ¨choreografii¨ na závěrečky.
Ráno jsem hned v katalogu hledala, kolik chovatelských stanic se přihlásilo. Proti nám půjdou belgičáci, takže budeme nejhůř druhé, to jde. Trochu se mi ulevilo :D.

V oblečení jsem vsadila na černo-bílou jistotu a myslím, že nám to všem třem moc slušelo.

Ve 2 hodiny jsou zahájeny závěrečné soutěže a po přehlídce párů už nastupujeme do přípravného kruhu. Chovatelské skupiny posuzuje paní Dolejšová.
Při posuzování chovatelské stanice se hodnotí jednotnost chovu. V řádu ČMKU se píše : Nejlepší chovatelská skupina: Do soutěže může chovatel přihlásit minimálně tři a maximálně pět jedinců jednoho plemene pocházející z vlastního chovu, kteří pocházejí z různých spojení (min. od dvou různých otců nebo matek) a byli na výstavě posouzeni. Tito jedinci nemusí být v majetku chovatele.

Přesně podle plánu vbíháme do finálového kruhu. Já s Engie, Léňa s Malinou a Kája s Theu. Naše Black power po 3 matkách a 3 otcích. Po jednom kolečku a postoji k nám paní rozhodčí přistupuje a se slovy, že nám to sluší, gratuluje k 1. místu. Slovy nedokážu popsat jak jsem pyšná a jakou jsem měla radost. Děkuju holkám, že do toho šly se mnou 😊.

Líp už to dnes dopadnout nemůže, říkala jsem si. Černá fena v závěrečkách většinou zaujme podstatně méně než merle. Ale šla jsem si to s Theu prostě užít, běhalo jí to jako už dlouho ne.

FCI skupinu I. posuzovala také paní Soukupová. Kolik nastoupilo jedinců do kruhu netuším, měla jsem oči jen pro Theu, ale prý to bylo víc jak 15. Paní rozhodčí si nejprve udělala užší výběr. Bílý švýcar, Kolie, Chodský pes, Australský ovčák  a Šiperka, ostatním děkujeme, zaznělo z mikrofonu. Hustý, jsme mezi 5 nej. 😊
Pak ještě pohyb ode mě, ke mně, kolečko a v postoji se určuje pořadí. Už teď jsem byla v euforii a bylo mi absolutně jedno jak dopadneme. Už užší výběr 5 byl nad očekávání.
Já to tu nebudu protahovat, už takhle je tenhle report asi nejdelší, který jsem kdy napsala :D.
Theunka urvala famózní BIG II., tedy 2. místo ve skupině FCI 1.

Byl to krásný den, který jsem si moc užila. Obrovský dík patřímajitelům Engie za pomoc a hlavně Lenče, že se mnou absolvuje všechny výstavy stále s nadšením a za spoustu fotek 😊.

Za fotky z BIG dekuju Martinu Svobodovi 🙂