Druhý květnový státní svátek jsme strávili již tradičně na naší oblíbené psí výstavě ve Staňkově. Jako každý rok byla výstava perfektně zorganizovaná, všude dostatek ochotného personálu, minimum front u výdeje katalogů a celkově to tam opět šlapalo jako na drátkách. Bohužel větru a dešti neporučíš a tak se letiště ve Staňkově, kde se výstava koná, stalo po noční přeháňce jednou velkou blátivou louží. S přibývajícími lidmi přibývalo i bahno. A tak jsem nebyla jediná, která se rozhodla z parkoviště až do stanu psa nést v ruce. Celou cestu až ke kruhu jsem si nadávala, proč nemám menšího psa :D. Ono  těch 22 kg blahobytné kondice se pronese :D. Na nepříznivé počasí se většina z naší aussí bandy připravila v podobě gumáků, včetně mě. Byla to nejlepší obuv :).
Posuzování začalo na čas a pan Krinke se s tím nepáral a VD lítala vzduchem jako kulky na střelnici. Mám jeho styl posuzování ráda, vše nahlas komentuje, vždy zdůvodní co se mu na psu líbí a co naopak ne, proč právě ten a ten pes je na 1. místě. Přípravu Fazolky do kruhu jsem tak trochu vzdala. Nemělo to úplně cenu, protože i 2m mezi naším stanem a kruhem byly samé bláto, navíc chlupy na ní drží silou vůle- proč taky ne, když jsem přihlásila 3 výstavy do 2 týdnů tak je nejlepší vylínat na kost :D, takže jsem jen rychle otřela zablácené nohy a šlo se na věc :). Do mezitřídy nastoupily 4 feny, z toho 3 byly Patriotovy dcery- Fazolka, Ája (Argentum Barrel Brennini) a Sky (Didi zo Zubrej). Už při posuzování psů se rozdalo plno VD a já doufala, že se Fazolka bude panu rozhodčímu líbit alespoň stejně jako tomu bylo minulý rok na Džbánu v Praze.  Rozšlapaný a kluzký terén ve mě vyvolával trochu strach z pádu, naštěstí není Fazinka žádný šílenec, takže jsme běhání společně zvládly bez ztráty květinky. Výbornou pan rozhodčí udělil pouze dvěma fenám Fazolce a Sky, ostatní dvě odešly s VD. Bojujeme s Fazolkou do poslední chvilky, nakonec to však stačí jen na 2. místo, stejně jako v roce 2016. Nicméně má krásný posudek a já jsem pyšná jak krásně spolupracovala celou dobu. Výborná tady rozhodně nebyla zadarmo a my jí urvaly :).

Pak byla trocha času na pokec, vyvenčení pejsků a už jsem se přesouvala ke kruhu Boloňáčků kde už na mě čekala babi s dědou a Deimonem (Deimon Abbeylife www.abbelife.cz). Doma babičce hárá Amy, tak jsem měla trochu strach jak se bude Deimon chovat, naštěstí rychle pochopil co po něm chci a v kruhu nám to společně šlo jako vždy. V1, VT a Krajský vítěz byl v kapse. Což znamenalo, že nemůžeme chybět v závěrečkách. Martinka shodou okolností potřebovala v závěrečkách pomoct s malou aussí princeznou Winnie, která je děsně sladká a tak jsem ráda podala pomocnou ruku a s Winčou se proběhla. Byla jsem naprosto v šoku jak krásně stála a soustředila se, i přesto, že to byla její první výstava. Mikrofon, hlasité moderování, plno psů kolem…. nic z toho ji nerozhodilo a byla veselý australák. Mladých fen nastupovalo do kruhu opravdu hodně a i přesto, že na nás několikrát spočinul zrak rozhodčího, jsme se do užšího výběru nedostaly.

Snad budu mít ještě někdy možnost tohle sladké červené sluníčko předvést.
Po shlédnutí všech FCI skupin jsme se s Deimonem připravili do přípravného kuhu a já si říkala, že by bylo fajn se dostat alespoň do finálové 5ky. Vbíháme do závěrečného kruhu jako předposlední, Deimon se krásně nese. Juhůůů jsme vybraní do užšího výběru. Krátké proběhnutí ještě tam a zpět a už se rozdělují místa na bedně…. A BIG3 je domaa!!! Mám ohromnou radost a babi zase slzy na krajíčku :D.

Na konci výstavy na nás občas vykouklo sluníčko.

Chtěla bych všem moc poděkovat za skvěle strávený den a za rok se těším zas 🙂
Krásný report o Staňkově napsala i Marťa na www.fallcat.net
za fotky moc děkuju Terce a Martě